Asi první doklad je nástěnná malba v chrámu Medinet Habu z doby Ramsese III., 3000 let př. n.l. Faraón stojí s žezlem a šípy před dvěma oltáři. Za oltářem vzlétají čtyři holubi, aby oznámili do čtyř světových stran zprávu o korunovaci.
Římský historik Plinius se zmiňuje o tom, že Brutus, obklíčený Marcem Antoniem žádal pomocí holubů o pomoc. Organizovanou zpravodajskou síť měli již kolem roku 637 Peršané. V roce 1167 zřídil sultán Nur Eddina trvalou síť stanic holubů vzdálených od sebe 80 - 100 km. Využití poštovních holubů v historii je zachyceno i v dílech umělců.
Z nepříliš vzdálené historie stojí určitě za zmínku, že bankéř Rotschild dostal díky holubům zprávu o výsledku bitvy u Waterloo o tři dny dříve než britská vláda. Julius Reuter v 19. století založil zpravodajskou agenturu, jejímž základem bylo mnoho holubníků s poštovními holuby. Tento zpravodajský servis fungoval spolehlivě 150 let a v této době byl největší a nejrychlejší na celém světě. Reuterovi poštovní holubi pomohli bankám v Cáchách získat obrovské bohatství a nakonec se i vyhnout bankrotu.
Využití poštovních holubů pro vojenské účely dokládá zapojení asi 450 pohyblivých stanic se 100 000 holuby do dějů 1. světové války. Holub nejvyšší představitelky britské MI5 Elizy Manningham Bullerové dostal za absolvování trojice tajných operací "Medaili Marie Dickinové". Toto ocenění je udělováno za činy, jenž během válek vykonala zvířata. Během 2. světové války byla medaile udělena jedné kočce, třem koním, osmnácti psům a třiceti dvěma holubům.